Schwarzwolf cross Great Himalaya Range - part 4

Den 9.

Surya school Kargyak 4200 m.n.m.
0 km, 0 hodin
Ke škole dorážíme 8. den cesty navečer a je to opravdu příjemné dorazit k cíli, i když je vlastně jen v půli naší cesty. Česká osádka, učitelé/koordinátoři Katka a Jirka nás provádějí velmi útulnou školou. Po týdnu se myjeme v teplé vodě a večeříme těstoviny na italský způsob. Vyprávíme si s Katkou a Jirkou dlouho do noci nejen o naší cestě, ale i o jejich denním životě v Himalájích.
Ráno vstáváme brzy, vyklízíme třetí třídu, ve které jsme nocovali, a už přibíhají první děti. Mnohé z nich mají ve zvyku chodit do školy i o hodinu dříve, aby si mohly hrát s těmi několika hračkami, které jsou ve škole, a taky kvůli tomu, že je tam příjemné teplo a výborná atmosféra. Ve škole se dětí učí hlavně číst a psát a to hned ve čtyřech jazycích: anglicky, hindí, bhoti a urdu. K tomu mají matematiku a předmět, kterému říkají vědy a připomíná naši vlastivědu s přírodopisem a zeměpisem dohromady. Kromě českých učitelů vyučují i místní učitelé a také mnich z Tibetu. V průběhu naší návštěvy neprobíhalo vyučování, ale semestrální testy. Děti musí napsat test ze všech předmětů a dostanou vysvědčení, které je platné, jako by studovali normální státní školu.
Běžný vyučovací den probíhá tak, že po zazvonění na gong se děti shromáždí před školou. Zpívají indickou hymnu a buddhistickou motlitbu. Všechny jsou oblečené do školních uniforem, které také zajišťuje nadace Surya. Po nástupu všechny utíkají za Katkou a fasují zubní pastu a společně si čistí zuby. Společenská výchova je nenápadnou, ale nedílnou části výuky. Následuje výuka ve třídách, které jsou rozdělené podle věku dětí. Odpoledne dostanou děti oběd, který přinesou z vesnice, ten platí indická vláda. Každý den musí děti, rozdělené do služeb, školu uklidit. Mnohé z nich zůstanou i po vyučování v budově a hrají si.
My jsme kromě dárků pro učitele (největší radost udělala slanina a salám) dovezli dětem dopisy od jejich sponzorů, které jim udělaly neuvěřitelnou radost.
Samotná budova školy je zkonstruovaná tak, aby co nejlépe využívala sluneční světlo ke svému vytápění. I když je venku okolo nuly teplota uvnitř šplhá ke 20 stupňům Celsia. Za zimních neslunečných dnů se ale musí přitápět jačím trusem, ten je taky druhem platidla, kterým děti hradí školné. Voda je ke škole přivedena ze vzdáleného potoka. V zimě zamrzá a musí se nosit ručně. Elektřinu vyrábí solární kolektory a je jí dost na svícení i na provoz notebooků pro děti.
Trošku nám dělá starosti počasí, nad horami se prohánějí mraky a fouká nepříjemný vítr. Odpoledne přichází Lopseng, plánujeme další pokračování cesty. Ujišťuje nás, že počasí není vůbec špatné a zve nás spolu s Jirkou a s Katkou na večeři k sobě domů. Večer tak v příjemném prostředí jeho rodiny pojídáme výborné momo knedlíčky a popíjíme arak. Pořád sněží. „Tak špatné počasí tady ještě nebylo“ říká Jirka.  Cesta zpět ke škole je už přes úplně zasněženou pláň. Snad se do rána rozjasní.